Chybí částice.
„Hú, hú,“ před námi dvakrát hlasitě zahoukal tajemný a obávaný sýček.
odst. jm. sýček, př. jm. tajemný, obávaný, zájmeno námi, číslovka dvakrát, sloveso zahoukal, příslovce hlasitě, předložka před, spojka a, citoslovce hú, hú
Ve větě jsou jen vzory pro skloňování podstatných jmen rodu mužského (pán, muž, hrad, stroj, předseda, soudce).
Já se na to podívám sám. Potom se nasnídám. Až se nasnídám, napíšu dopis.
Cizinec neumí správně tvořit budoucí čas sloves, nezná slovesný vid.
a) myšmi
b) dny
c) dvěma
a) Přiznávám, že jsem něco popletl.
osel = podstatné jméno
b) Oznamuji, že jsem osel nějaké pole, záhon - vysel jsem semena rostlin.
osel = sloveso